Hořká jídla zlepšují trávení
Chuťové pohárky mnoha z nás si za život příliš nezvykly na hořké příchutě, protože nám potravinářský průmysl omezuje přístup ke zdravým hořkým látkám z rostlin. Přirozeně nahořklá jídla jsou však pro tělo – samozřejmě s mírou – lepší. Stimulují produkci slin, ale také činnost jater, žlučníku a slinivky, což napomáhá trávení tuků. Hořké látky rovněž podporují tvorbu kyseliny chlorovodíkové v žaludku a také pomáhají snižovat chuť na návykový cukr. Hořce chutnajícími potravinami můžeme své tělo podpořit v co nejlepším využití jídla, které konzumujeme.
Mezi zdravé hořké bylinky patří hořec, vachta, čekanka, zeměžluč a pelyněk. Hořké látky se však v menší míře nacházejí také v pampelišce, chmelu a andělice. Přirozeně hořkou chuť naleznete i v řadě potravin – belgické a červené čekance, rukole, artyčocích nebo grapefruitu.
Hořké látky a emoční procesy v průběhu trávení
Zdravý metabolismus je souborem řady kroků, během nichž je jídlo naším tělem rozloženo a zpracováno. Trávení zahrnuje nejen fyziologické procesy, ale také naše vědomé i nevědomé emoce. Ty mohou ovlivnit způsob, jakým tělo potraviny zpracuje, ale také naši chuť k jídlu, pocit hladu, žízně, instinkty, a dokonce i chuťové preference. Už jen při pomyšlení na jídlo se nám v ústech začínají tvořit sliny, úzkost naopak způsobuje suchost. Když jsme podráždění, produkujeme více žaludečních kyselin, smutek nebo delší nemoc nás zase chuti k jídlu zbavují. Přírodní hořká příchuť nám ve všech situacích pomáhá jíst svědomitě a aktivně podporovat trávicí proces.
Hořké látky mají pozitivní vliv na naše orgány
Další výhodou hořkých látek je jejich schopnost posílit vnitřní povědomí o řadě našich orgánů. Pozitivně ovlivňují odtok žluči, aktivitu jater, sekreci žaludku, funkci slinivky, a dokonce i tvorbu krve. Mají vliv i na další orgány s receptory pro hořkou chuť, jako jsou plíce nebo pokožka.
Tři druhy zdravých hořkých bylin
V bylinné medicíně jsou hořké látky obvykle rozděleny do tří druhů hořčin (latinsky amar):
1. Amara tonica nebo amara pura. Jedná se o hořké látky s tonizujícím a posilujícím účinkem. Patří mezi ně hořec žlutý, vachta a zeměžluč. Všechny tyto tři rostliny se řadí do čeledi hořcovitých.
Hořec žlutý je vysokohorská rostlina, která kvete jen jednou za sedm let. Patří mezi tzv. čistá amara; chutná hořce i při ředění 1:20000. Nepřítomnost tříslovin eliminuje jakékoli svíravé nebo dráždivé účinky, díky čemuž jsou jeho povzbuzující vlastnosti nejvýraznější. Stimulací sekrece a aktivity trávicího traktu také významně zlepšuje snášenlivost některých těžko stravitelných potravin.
Dalšími pozoruhodnými hořkými rostlinami této kategorie je pampeliška – která pozitivně působí na játra a žlučník – a čekanka, jež má díky své mléčné šťávě, hořkým látkám, zásaditým solím a kyselině křemičité hojivý účinek na celý trávicí systém.
2. Amara aromatica. Tyto hořčiny obsahují esenciální oleje, které mají nejen tonizující, ale i hřejivý účinek. Najdeme tu pelyněk, řebříček, meduňku, pomerančovník hořký a šalvěj.
3. Amara acria. Ostré bylinky, jako je zázvor a galangal, se většinou používají jako koření a jsou běžně spojovány s asijskou kuchyní.
