Antroposofická medicína

Integrativní medicína pomáhá lidem s chronickými a komplexními onemocněními. Vychází z výsledků vědecky orientované (označované také jako „konvenční“) medicíny a poznatků metod antroposofie. Antroposofická medicína je medicínou integrativní, ovšem ne alternativní. Jako součást řady speciálních léčebných systémů, k nimž patří také homeopatie či bylinná medicína, se snaží navázat na konvenční medicínu použitím specifických léčebných metod a přípravků.

Antroposofická medicína, která byla Konsorciem akademických zdravotnických center pro integrativní medicínu definována jako nejlepší příklad této praxe, usiluje o posílení přirozené samoléčebné schopnosti každého pacienta. Z tohoto důvodu je také přístup k léčbě a výběr léčivých přípravků a dalších terapií velmi individuální.

Koncepci antroposofie vypracoval rakouský filozof a zakladatel Weledy Rudolf Steiner (1861-1925), který zkoumal, do jaké míry dokáže člověk dosáhnout uvědomění si svého vnitřního života a jak žije v harmonii s okolní přírodou a společností. Na jejím vývoji se však podílely i další důležité osobnosti. Jednou z nich byla nizozemská lékařka Ita Wegman (1876-1943), spoluzakladatelka  Weledy a zakladatelka Klinicko-terapeutického institutu poblíž švýcarské Basileje, kde probíhal výzkum a vývoj léků, ale i léčba prvních pacientů.

V první řadě je nejdůležitější konvenční diagnóza, kterou lékař či terapeut vypracuje nejen na základě příznaků nemoci. Zaměřuje se mimo to i na psychologické, mentální a duchovní aspekty pacientova prožívání, schopnost samoléčení a neustálého rozvoje.

Propojení fyzického a emocionálního aspektu je pouze jedním ze základních principů antroposofické medicíny. Kromě toho se lékař soustředí také na celou osobnost a vlastnosti pacienta, včetně tělesné stavby a řeči těla – plynulost pohybů, typ stisku ruky, spánkový režim, nesnášenlivost tepla či chladu, dýchání a tělesný rytmus.

1) Materiální neboli fyzická rovina, zkoumatelná fyzicky či technicky, jako je tomu v konvenční medicíně.

2) Rovina životních sil neboli vitality jedince.

3) Mentální rovina, jíž lze chápat jako psychologickou nebo emocionální oblast.

4) Individuální rovina – duchovní individualita nebo charakter člověka, někdy také označovaná jako ego.

Při vytváření podrobné anamnézy a z ní vyplývajícího výběru individuálně přizpůsobených léků je pro úspěch terapie nezbytná spolupráce pacienta s lékařem.

Antroposofické léky jsou vyráběny podle speciálních postupů. Některé z nich sdílejí s homeopatií, jiné jsou nehomeopatickými metodami odrážejícími vzájemný vztah mezi lidmi a přírodou. Výroba těchto léčivých produktů se řídí standardy správné výrobní praxe (GMP) a jejich kvalita je pečlivě kontrolována kritérii a parametry oficiálních lékopisů.