Lékořice: Botanický profil rostliny
Kořeny lékořice se sklízejí na podzim. Výtažky z kořene se v kosmetických přípravcích využívají pro své antioxidační, antimikrobiální a pleť zklidňující vlastnosti.
Rostlina
Lékořice roste v písčitých a jílovitých půdách na březích řek, kde se jí daří v suchých oblastech, například mezi suchými nebo mezi trpasličími keři. Kořen lékořice hrál velmi důležitou roli v asijské a evropské kultuře. Dnes se rostlina pěstuje v oblasti Středomoří, jako je Turecko, Řecko a Španělsko, stejně jako v Číně, Rusku a jihozápadní Asii. Asi nejznámější podoba kořenu lékořice je coby lahodná pochoutka.
Květy a listy
Silné, vzpřímené stonky lékořice raší opakovaně každý rok. Vejčité listy jsou 10 až 20 centimetrů dlouhé a uspořádané v párech podél stonku. Spodní strana listů je často na dotek lepkavá. Květy se objevují na jaře jako hrozny a mají modrou až světle fialovou barvu. Později se z nich vyvinou podlouhlé plody luskovitého tvaru.
Kořen
Lékořice je vytrvalý keř, který dorůstá do výšky 1 až 2 metrů a dožívá téměř 15 let. Nejprve se vyvine dlouhý, silný kůlový kořen, následovaný sekundárními kořeny a dřevnatým oddenkem. Části rostliny, které rostou pod zemí, jsou silné asi 2 centimetry. Jak rostlina stárne, její kořeny postupně pokrývá šedohnědá až tmavě hnědočervená kůra.
Extrakce
Obdobím, kdy se sklízí kořen lékořice, je podzim. Hlavní kořen je obvykle ponechán nedotčený; sklízejí se pouze sekundární kořeny. Ty jsou nařezány a poté ručně vytaženy z půdy. Kořeny se očistí, vysuší a následně zpracují na extrakt.
