Divoká růže

Není divu, že růže je mezi ostatními květinami takřka legendou - i starověcí Babyloňané pěstovali růže a vyráběli z jejich okvětních plátků vonné masti. V Číně se růže pěstovaly na terasovitých políčcích, protože jejich regenerační účinky byly už tehdy Číňanům dobře známé. V dobách císaře Karla Velikého lidé používali okvětní plátky růže na kloktání nebo do ozdravných koupelí, zatímco destilace vzácného růžového oleje byla pravděpodobně vyvinuta v Persii. Esenciální olej z růže byl vždy považován za extrémně cenný a jeho produkce byla – a stále je – nesmírně finančně náročná. Na výrobu jednoho litru růžového oleje jsou potřeba tři miliony květů. Dnes existuje asi 150 druhů divoké růže, z nichž téměř dvě třetiny pochází z Asie, a nespočet variant a vůní.

Za pomoci trnů růže sama nad sebou drží opratě a brání vlastní snaze se rozrůstat. Tímto způsobem dosahuje vnitřní rovnováhy. Vnitřní harmonii promítá do svého ovoce, šípků, a jejich semínek. I naše pokožka těží z rovnováhy divoké růže. Olej ze semen rosa mosqueta pokožku zklidňuje a vyhlazuje, zatímco vůně damascénské růže harmonizuje náladu.

Divokou odrůdu rosa mosqueta a olej z jejích šípků používáme v naší růžové řadě péče o obličej a tělo. Olej ze semen rosa mosqueta je jedním z nejúčinnějších olejů pro vyhlazení pokožky. Po 30. roku života, když se naše pokožka začne vysoušet a má stále víc požadavků, nám síla produktů s růží může účinně pomoci.